Čistota není jen to, co je vidět

Když člověk řekne, že má uklizeno, většinou tím myslí to, co vidí. Podlaha bez drobků, otřené stoly, toaleta v pořádku. A ano — v běžných situacích to úplně stačí.

Jenže čistota má i druhou stránku, která na první pohled vidět není.

Povrch může být na oko čistý, ale pořád na něm může zůstat mastnota, zbytky jídla, organické nečistoty nebo mikroorganismy. A naopak není nutné všude lít agresivní dezinfekci jen proto, že se tam pohybují lidé.

Úklid je jedna věc. Dezinfekce druhá. A obojí má smysl jen tehdy, když se použije správně.

Nestačí jen „uklízet pravidelně“

Pravidelný úklid je základ, bez toho to nejde. Ale sám o sobě nestačí.

Vezměme si obyčejnou jídelnu. Na stolech zůstává mastnota a zbytky jídla, na podlaze úplně jiný typ nečistot. Kuchyňská plocha má jiné požadavky než chodba a ještě jiné než toaleta. Použít na všechno jeden univerzální prostředek je sice pohodlné, ale často to není ani nejúčinnější, ani nejlevnější.

A takhle je to skoro všude.

Veřejné prostory

Chodby úřadů, čekárny, sportoviště, obchody… tam jde hlavně o to, že se tam pohybuje hodně lidí. Podlahy a povrchy jsou jedna věc, ale důležité jsou hlavně místa, kterých se všichni dotýkají: kliky, madla, tlačítka, zábradlí.

To ale neznamená, že má někdo chodit s rozprašovačem a dezinfikovat každou hodinu. Důležité je vědět co čistíme, jak často se toho lidé dotýkají a kdy má dezinfekce skutečně smysl.

Gastronomie a jídelny

Tady se rozdíl mezi čištěním a dezinfekcí ukazuje nejvíc.

Pokud na povrchu zůstane mastný film, žádná dezinfekce nebude fungovat tak, jak má. Proto se nejdřív musí odstranit tuk a organické nečistoty — a až potom má smysl dezinfikovat.

Jiný prostředek je na podlahu, jiný na kuchyňské zařízení, jiný na pracovní plochy. A samozřejmě záleží i na materiálu. Nerez, plast, dlažba nebo lakovaný povrch nejsou totéž.

Školy a školská zařízení

Ve škole se potkává hodně lidí a každý prostor má svoje specifika.

Třída není jídelna. Jídelna není tělocvična. Tělocvična není toaleta.

Někde řešíme prach, jinde častý kontakt rukou s povrchy, jinde zvýšenou potřebu hygieny. Smyslem není všechno plošně dezinfikovat, ale nastavit úklid tak, aby odpovídal tomu, jak se prostor skutečně používá.

Strojírenství a provozy

V průmyslu řešíme úplně jiný typ „špíny“.

Oleje, maziva, kovový prach, technologické kapaliny, staré nánosy… to se nedá srovnávat s prachem v kanceláři. Tady je zásadní správný odmašťovač, způsob aplikace a doba působení.

Někdy je důležitější chemie, která si poradí s konkrétním typem znečištění, než přípravek, který má na etiketě seznam všeho, co údajně zvládne.

A opět — silnější neznamená automaticky lepší. Důležitý je výsledek, bezpečnost práce, vliv na materiál a taky to, kolik času a prostředků celý proces spotřebuje.

Čisté na pohled ≠ hygienicky čisté

Lesklá podlaha a uklizený stůl jsou fajn, ale v některých provozech potřebujeme jít dál.

Dezinfekce má smysl tam, kde po předchozím čištění potřebujeme snížit množství mikroorganismů na bezpečnou úroveň. Aby fungovala, musí být správně zvolený přípravek, koncentrace, způsob použití i doba působení.

Nejde o to, kolikrát jsme něco přetřeli. Jde o to, jestli jsme zvolili správný postup pro konkrétní situaci.

Jeden prostředek na všechno?

Tady jsem vždycky trochu opatrný.

Univerzální prostředky existují a mají svoje místo. Nemá smysl komplikovat jednoduchý úklid pěti různými lahvemi. Ale jakmile se objeví konkrétní problém — mastnota, vodní kámen, oleje, zápach, zanesená klimatizace, odpady nebo potřeba skutečné dezinfekce — je důležitější správná volba než univerzálnost.

Dobrá chemie není ta nejsilnější. Dobrá chemie je ta, která udělá přesně to, co od ní potřebujeme.

 

Zkušenost z praxe od roku 1993

Od roku 1993 zastupuji v České republice společnost ZEP EUROPE. Za tu dobu jsem viděl opravdu všechno — běžný úklid, odmašťování výrobních zařízení, zápach z odpadů, zanesené klimatizace, specifické nečistoty, hygienu provozů… prostě celou škálu situací, které se v reálném provozu dějí.

A za ty roky jsem se naučil jednu jednoduchou věc:

Neexistuje jeden nejlepší prostředek. Existuje prostředek, který je nejvhodnější pro konkrétní problém.

Když mi někdo volá, že mu něco nefunguje, první otázka není „co chcete koupit“, ale „co se tam vlastně děje“. Teprve když víme, co přesně řešíme — jaký je povrch, jaký typ znečištění, jak často se uklízí a jaký výsledek má být — má smysl vybírat chemii.

Někdy z toho vyjde specializovaný přípravek. Jindy úplně obyčejný čistič.

Hlavní je, aby to fungovalo v reálném provozu.